K Rusku patří nejen vodka, válenky a balet, ale i vášeň pro hodinky. Pokud možno co nejluxusnější, nejokázalejší či nejmódnější. O "kráse složitosti a složitosti krásy" na zápěstích vycházejí tlusté žurnály, o novinkách a trendech hodinářského průmyslu v Ženevě a Basileji podávají ruské noviny podrobné referáty.

Tolik přívrženců bývalého ruského prezidenta Vladimira Putina si po svém vzoru přestěhovalo hodinky z levého na pravé zápěstí, že se objevily i speciální "pravoruké" modely. A ruští úředníci se nestydí předvádět se na veřejnosti i s hodinkami, na něž by běžný střádal sotva kdy našetřil.

Kdepak prezident či premiér, ale zástupce již bývalého moskevského starosty Vladimir Resin se svého času před objektivy blýskl s hodinkami DeWitt La Pressy Grande Complication, jejichž katalogová cena je skoro stejně krkolomná jako název: 1 044 800 švýcarských franků (asi 20 milionů korun), a to bez daně. Noviny se sice nad tím pozastavovaly, přesto Resin po pádu starosty Jurije Lužkova na čas převzal otěže vlády nad metropolí.

Hodinky jsou natolik ikonický předmět, že se o nich v Rusku ani moc nežertuje. "Sovětské hodinky - největší a nejrychlejší na světě", utahovalo si svého času Československo z velkého bratra. "No, to je dobré," zdvořile se usmívá prodavač v moskevském hodinářství. Ale zcela vážně ujišťuje, že domácí chronometry nikterak neustupují švýcarské konkurenci. Koneckonců i specializované weby připouštějí, že současné ruské hodinky nabízejí velice zajímavý poměr kvality a ceny.

Co ale říci o zlatých hodinkách Tsedro, bratru za půl milionu? "Co kus, to originál," ujišťuje prodejce na turistické ulici Arbat. V nabídce má ale i měřiče času za dostupnější ceny. A kupci? "Asi tak ze 40 procent cizí turisté, ze 60 procent Rusové," vykládá.

Nejlacinější kousky lze koupit v přepočtu už za pár stokorun, zajímavější jsou však podle prodavačů "speciální kolekce", třeba "prezidentská série" nabízející stejné exempláře domácího hodinářského průmyslu, jakými Putin obdarovával krajany.

Dokud si ti bystřejší nevšimli, že státník na zápěstí obvykle nosí Blancpain - a rovnou si o "suvenýr" neřekli. "Davaj časy!" přece říkali sovětští osvoboditelé tak často, že i z fotografie vojáků vztyčujících vítěznou vlajku nad dobytým Berlínem se musely vyretušovat "přebytečné" řemínky na zápěstí.

Sám prezident Dmitrij Medveděv dává přednost hodinkám Breguet, známým i z reklam s básníkem Puškinem, spisovatelem Tolstým a skladatelem Čajkovským. Stejnou značku nosí i patriarcha pravoslavné církve Kirill. "Ukazuje příklad souladu a souhlasu s mocnými světa," napsal list Kommersant. Není divu, že Breguet je považována za "nejvíce ruskou ze švýcarských značek". Ale deník se před časem musel omluvit Kremlu za to, že bez svolení otiskl na titulní straně své přílohy o luxusních hodinkách fotografii první dámy se strojkem stejné značky, jako nosí její choť.

Oblíbené mezi ruskými státními zaměstnanci jsou i jiné drahé švýcarské značky. Zcela na okraji zájmu tak zůstává zákaz pro státní úředníky přijímat dárky v hodnotě vyšší než pár tisícovek rublů stejně jako trpké poznámky, že skoro pětina Rusů žije na hraně životního minima.

Zatímco západní firmy si dokázaly z výletů svých výrobků do kosmu udělat skvělou reklamu, v Sovětském svazu bylo vše jinak. Alexeji Leonovi, který jako první z pozemšťanů strávil 12 minut a devět vteřin na vesmírné procházce, než se mu podařilo i s nafouklým skafandrem vecpat se zpátky do lodi, odměřovaly čas hodinky Strela, určené výlučně pro velitele letectva. Podobně Gagarina na prvním letu provázely hodinky Šturmanskije, které tou dobou nebyly ani v armádních, natož v civilních obchodech.

Ztracený čas se výrobci pokoušejí dohnat při výročích průkopnických letů. Ostatně hodinky se "sovětským vzhledem" dodnes zůstávají oblíbeným suvenýrem i dárkem. Na "Den obránce vlasti" se policisté, vojáci a tajní agenti mohou těšit na krabičku z hodinářství, skrývající například strojky Specnaz ve stylu hodinek zvláštních jednotek. Po lacinějších verzích se prý může utlouct dospívající mládež, po luxusnějších němečtí turisté. Vojenský styl si oblíbila i primabalerína Maja Plisecká, nosící však švýcarské Swiss Military.

Na vlně nostalgie po sovětských časech nesurfují jen domácí výrobci. Značka "CCCP" (tedy SSSR) prý není ruská, ale německá - coby dílo jednoho bývalého zaměstnance moskevského hodinářského závodu, který i se zásobou strojků emigroval do Německa a spustil tam vlastní výrobu.

K respektu netřeba mít miliony na zápěstí. Když má novinář Andrej Kolesnikov chuť pustit špetku hrůzy na krajany, vezme si hodinky s nápisem Smerš - čili zkratkou ze slov Smrt špionům, jaké nosívali za války příslušníci vojenské kontrarozvědky. Pak stačí na zvídavé dotazy pokrčit rameny a odvětit, že jsou po dědečkovi. I když je koupil na jednom bleším trhu v Itálii.