K napsání tohoto článku mě inspiroval jeden diskutér z domény vystupující pod různými jmény, který pod mým článkem Vyplatí se životní pojištění? vyslovil domněnku, že bych měl napsat i něco o hodinkách, resp. že je přesvědčen že o nich určitě něco napíšu. Hodinky mám rád, jsem aktivním členem na hodinářském fóru a 3 roky jsem pracoval ve velkoobchodu s hodinkami.

Mechaniku nebo quartz?

Hodinky jsou spotřební zboží jako každé jiné, prodávají se v různých variantách a různých cenových kategoriích. Kdo potřebuje jen vědět, kolik je hodin, může si koupit hodinky za 150 Kč v supermarketu, tedy za cenu, za kterou vám ve značkovém hodinářství ani nevymění baterii. A přesto s nimi může být spokojen. Quartz technologie vykazuje při minimálních nárocích na kvalitu výroby obdivuhodnou přesnost. Švýcarské quartz strojky (ETA, Ronda, ISA, Technotime a další) mají obvykle přesnost –0,3 / +0,5 sec/den podobně jako strojky japonské (Seiko, Myiota – někdy prodávaná pod názvem Citizen). I strojky vyráběné v Číně na tom nebývají nijak špatně, a při základním dodržení kvalitativních požadavků se vejdou do 1 sec / den.

Složitější situace je u hodinek mechanických (ať už jde o typy s automatickým nebo ručním nátahem). Zde velmi záleží na přesnosti a kvalitě zpracování a i špičky této kategorie nedosahují přesnosti quartzových modelů. Švýcarské strojky udávají zpravidla přesnost do 20 sec/den (většinou rozděleno cca v poměru 1/3 do zpoždění a 2/3 do předbíhání, ale např. značka Fortis seřizuje strojky pouze do fáze předbíhání). V oblasti mechanických švýcarských strojů vládne značka ETA. Ronda a ISA mechanické stroje nedělají, Technotime má minimální podíl a jen značky „haute horlogerie“ si dělají vlastní kalibry (a to třeba ani ne do všech modelů). Jen 3 % švýcarské produkce projde tzv. COSC certifikátem, kde je pro mechanické modely vyžadována přesnost –4 / +6 sec / den. Takové hodinky jsou minimálně o 50 % (ale spíš více) dražší, než srovnatelné bez certifikátu a mohou se honosit označením chronometr (neplést s chronografem, to jsou stopky).

Certifikát COSC mohou získat i quartzové hodinky, pro ty jsou ovšem podmínky mnohem přísnější. Quartzové stroje jsou totiž citlivé i na teplotu, a proto se musí využívat tzv. teplotní kompenzace. Měření přesnosti tak probíhá při různých teplotách. Při 23 °C je povolená max. odchylka ±0,07 sec/den, při teplotě 8 a 38 °C pak ±0,2 sec/den. Pak existuje ještě tzv. high end quartz, kde někteří výrobci uvádějí přesnost do 5 sec/rok. Cena takovýchto quartz hodinek ale bez problémů překoná cenu nejednoho mechanického protějšku.

Přečtěte si také: Jaké komodity se kde obchodují a co jsou to futures a margin?

Samozřejmě lze na to jít i jednodušším a především levnějším způsobem. Do hodinek se použije levný quartzový strojek (s denní přesností do 1 sec/den) a instaluje přijímač rádiového signálu. Vysílače jsou umístěny různě po světě, v Evropě se se pro příjem signálu využívá např. vysílač v německém Mainflingenu. Nevýhodou těchto hodinek je vyšší spotřeba elektrické energie, a tedy potřeba větší baterie nebo častější návštěvy servisu kvůli jejich výměně, popřípadě obojí. Pokud se dostanou mimo dosah signálu, jsou z nich „úplně obyčejné quartzky“.

A přesto se najdou případy, kdy mají mechanické hodinky navrch. O jednom jsem se dozvěděl od zákazníka, který pracoval se silnoproudými (v elektrorozvodně, v řádech kilovolt) zařízeními a prý mu elektromagnetické pole zničilo už několikery quartzky. Proto projevil zájem o hodinky mechanické.

Jiný tip jsem dostal v diskusním fóru o hodinkách. Horníci prý měli zakázáno brát si s sebou do dolu bateriové hodinky, a tak se u nich těšily velké oblibě Prim Sport, které měly na mechanické hodinky nadstandardní odolnost. Ověřoval jsem si to a je to skutečně pravda. Paní Růžena Martínková (specialista komunikace) z Mostecké uhelné mě potvrdila, že V dolech, kde je specifikováno nebezpečí výbuchu plynů, se nesmí bateriové hodinky používat .

Zkušenost uživatelů hodinářských fór ale dokazují, že skutečná přesnost je lepší, než ta výrobcem udávaná a není neobvyklé, že mechanické hodinky bez COSC certifikátu dokáže šikovný hodinář seřídit na přesnost pod 2 sec / den. Přesnost stejného kusu hodinek může být rozdílná i u různých majitelů. Zemská gravitace totiž způsobuje, že přesnost hodinek není stejná v každé poloze, jinou vykážou při nošení, jinou při položení sklíčkem nahoru a jinou při položení na korunku.

Tohoto nedostatku si všiml hodinář A. L. Breguet a v roce 1795 přišel s hodinářskou komplikací tourbillon. Nepokoj je uzavřen v kleci, která se vždy jednou za minutu otočí kolem své osy. Samozřejmě milníky jsou od toho, aby byly překonány a tak dnes existuje i dvojitý tourbillon, který zajišťuje otáčení ve dvou osách. Dodnes patří tato hodinářská komplikace mezi velkou raritu a je vysoce ceněna. U čínských výrobců se ovšem objevuje i napodobenina, která sice vypadá jako tourbillon, ale kromě dekoračních účelů (je zvykem, že hodinky s tourbillonem mají otvor v číselníku) hlavní funkci (kompenzaci účinků gravitace na přesnost chodu) neplní.

Přečtěte si také: Solární penzijní připojištění

Komplikace jsou předností, ne vadou

To, co se u mechanických hodinek cení jsou tzv. komplikace. Přeloženo do normálního jazyka jde o funkce (setkal jsem se ale i s výrazem „přídavná zařízení“), kterými hodinky disponují. Za komplikaci lze považovat cokoliv nad základní ukazování času (někdy je ve výčtu komplikací uvedená i sekundová ručička). Jde tedy o ukazatel data, dne v týdnu, týdnu v roce, chronograf, budík, ukazatel měsíční fáze nebo dne a noci, ukazatel rezervy chodu, východu a západu slunce, přílivu a odlivu nebo polohy hvězd nebo ukazatel další časové zóny. A prý existují i mechanické hodinky schopné ukázat, na který den vyjdou velikonoční svátky.

Některé mechanické hodinky zvládají i odbíjení jednotlivých hodin (ale i jejich dílů – tato komplikace se nazývá repetice a patří k tomu nejzajímavějšímu a nejdražšímu, co můžeme v náramkových mechanických hodinkách najít) a jistě se najdou i další komplikace, které jsem nejmenoval. Liší se i v kvalitě provedení.

Příklad lze vysvětlit na fázi měsíce:

Standardně je ukazatel měsíční fáze napojen na mechanismus posunu ukazatele data. Tento zjednodušený model počítá s délkou fáze 29,5 dne (ve skutečnosti je 29 dní 12 hodin 44 minut a 2,8 sekund). Rozdíl vzniklý zjednodušenou implementací je třeba přibližně 1 x za dva roky korigovat (a seřizování této komplikace není zrovna nejjednodušší).

Jsou ale i hodinářské firmy, které vyvinuly složitější, a tím pádem přesnější, mechanismus. U modelu Destriero Scafusia od IWC se měsíční fáze za 122 let rozejde o jediný den. Ještě komplikovaněji na to jde značka Patek Philippe s modelem Sky Moon Tourbillon. Tři safírová sklíčka zobrazují rovníkovou pozici Siria vzhledem k hvězdám (toto sklíčko se otočí kolem své osy přesně za 23 hodin 56 minut a 4,09892 sekundy), rovníkovou pozici Měsíce a jeho úhlový pohyb (rychlost otáčení 24 hodin 50 minut a 28,328 sekund), a lunární fáze (doba otočení 29 dnů 12 hodin 44 minut a 2,82 sekund). Ve výsledku to znamená více než 25 triliónů kombinací, které mohou vzniknout jejich vzájemnými natočeními. Případný zájemce však musí počítat s cenou 17 až 18 milionů Kč, podle toho, zda se rozhodne pro model v 18karátovém zlatě nebo v platině.

Jak mechanicky ohlídat přestupný rok?

Další velký rozdíl, se kterým se uživatel nejspíše setká častěji, je ukazatel data. V základní variantě používá 1 datový věnec, na kterém je všech 31 dnů. V měsíci, který má méně než 31 dnů, je třeba tento ukazatel vždy manuálně seřídit. Ovšem existují i složitější varianty, které používají dva datové věnce. Tato komplikace se označuje jako „big date“ (velké datum) a na hodinkách ho poznáte na první pohled – ukazatel data je dvakrát tak velký.

Používá se ovšem i takový malý trik – na sklíčko hodinek se umístí malá lupa. Tento designový prvek je typický pro značku Rolex, kde se nazývá kyklopovo oko. V základní variantě big date mechanismus počítá s délkou každého měsíce 31 dní, ale jsou i složitější mechanismy nazývané jako „annual“ (výroční) a „perpetual“ (věčný) kalendář.

Ve druhém případě je v hodinkách nastaven kalendář na několik desítek let dopředu, kdy si poradí nejen s počtem dnů v jednotlivých letech, ale i s lety přestupnými. Po určité době ovšem musí k hodináři, který stroj znovu seřídí (seřízení uživatelem pomocí korunky není možné).

Annual si poradí s počtem dnů jednotlivých měsíců kromě února, jedenkrát za rok je ho tak nutné seřídit – proto „výroční“. Tuto komplikaci používají např. Maurice Lacroix Flyback. Flyback je také název jedné zajímavé komplikace chronografu. U běžného chronografu se musí stopky horním tlačítkem zastavit, spodním vynulovat a opět horním znovu spustit. U verze flyback se spodním tlačítkem hodinky „za běhu“ vynulují a znovu spustí.

Tato komplikace údajně byla vyvinuta kvůli vojenským pilotům za druhé světové války. V momentě, kdy svrhli bomby, stiskl navigátor horní tlačítko stopek. Letadlo letělo dál až k místu obratu, kde navigátor stiskl spodní tlačítko, kterým se stopky vynulovaly a opět začaly běžet od začátku. Když „napočítaly“ stejný čas, znamenalo to, že letadlo je opět nad místem shozu a navigátor dal příkaz k opětovnému shozu bomb. Existuje ale i teorie, že tato komplikace je starší a váleční piloti si ji pouze přivlastnili.

Pro quartzové strojky je typická komplikace, kdy vám začne sekundová ručička jakoby skákat vždy po 4 vteřinách. To neznamená, že by byly hodinky poškozené, jen dochází baterie. Obvykle jsou schopny hodinky v tomto stavu jít i několik měsíců, a to se zachováním příslušné přesnosti. Touto komplikací nejsou ale vybaveny všechny quartzové strojky.

Přečtěte si také: I ženy investují. Odlišně

Jaká je ta pravá značka?

To je jednoduché – žádná není. Každému bude vyhovovat něco jiného. Některé značky se honosí několikasetletou tradicí (ze které do dnešních dnů mnohdy moc nezbylo), jiné jsou velmi mladé, a přesto se dokázaly probojovat mezi špičku.

Dobrým příkladem je třeba značka Maurice Lacroix. Přestože vznikla teprve v roce 1975, má nyní v nabídce již dva modely s vlastními kalibry. Mít vlastní strojek je totiž vysoce ceněno. Jen malá část švýcarské produkce ale používá vlastní strojky. V mechanice ovládá většinu trhu společnost ETA (která po velké hodinářské krizi pohltila různé další výrobce jako Unitas nebo Valjoux) a většina značek používá její strojky, které si různě upravuje a pak označuje vlastními názvy.

Někdy spočívá úprava jen v ozdobení brusem a uvedením jména značky na rotor, jindy v přidání vlastní komplikace – např. značka Fortis má vlastní komplikaci (budík) na stroj ETA 7750. Byly to první (a možná jsou stále jediné) hodinky, které zkombinovaly chronograf s budíkem. Kromě výrobců, kteří si vyrábí strojky pouze pro vlastní modely, jí tak v mechanice konkuruje např. Technotime a Selita (i když ta se zabývá úpravami ETA strojů). O něco lepší situace je v quartz strojích, kde lze už o konkurenci hovořit. Zde firmě ETA konkuruje Ronda, doplněná značkami ISA a Technotime.

Nejen ve Švýcarsku umí vyrobit zajímavé hodinky

Pro někoho je značka „swiss made“ dole na číselníku něco jako zaklínadlo. Automaticky předpokládá, že takto označené hodinky jsou tím nejlepším, co na trhu je. Dovolím si nesouhlasit. Rozdíly mezi jednotlivými švýcarskými značkami jsou propastné. Zajímavé hodinky najdeme ale i mimo Švýcarsko.

Kdo o tento obor alespoň trochu zavadil, bude určitě znát německé značky Lange & Söhne nebo Glashütte Original. Ostatní zajímavé nešvýcarské značky již tolik známé nejsou, vzpomenu snad jen F. P. Journe z Francie a Pita Oceana ze Španělska. Z Číny nepocházejí jen „fejky“ a „podvržený luxus", ale i hodinky, které nemají problém s tím „přiznat barvu“. Můžete je koupit i lehce přes tisíc korun, za několik tisíc, ale za některé modely můžete dát i přes sto tisíc. Kvalita je úměrná ceně, z některých je jejich asijský původ „cítit na sto honů“, některé ale můžou vypadat celkem k světu a je to cesta, jak levně získat zajímavé hodinky.

Hardcore

Někdo považuje i mechanické hodinky za „nechutný výdobytek techniky“. Co takhle zkusit hodinky sluneční? Ano, můžete mít i kapesní sluneční hodinky. Pravda, neuvaříte podle nich vajíčka na hniličku, ale určitý pojem o čase získáte. Nepotřebují baterii a nehrozí, že se porouchají. A nejsou vůbec drahé – v provedení z cínu od 60 Kč. Pokud se vám to zdá příliš málo, můžete si je zakoupit v provedení ze zlaceného bronzu nebo stříbra.

Foto Josef Khol: kapesní sluneční hodinky

Nevýhodou kapesních slunečních hodin je, že jsou zkonstruovány pro určité místo (správně fungují jen na daném poledníku a to pouze na severní polokouli) – na fotce je historická replika originálu zkonstruovaném v minulosti hodinářem v Augsburku. Čím dále se odchýlíme od místa, kde byly zkonstruovány, tím více se čas na nich bude odchylovat od času skutečného.Jsou i jiné varianty, ovšem jejich použití je obtížnější, ke zjištění času na nich je třeba se správně orientovat s pomocí kompasu.

Vyplatí se investice do exkluzivních hodinek?

Ta citová určitě, ta finanční většinou nikoliv. Tedy alespoň ne do hodinek nových. Nabídka obchodů je široká a na tom, co se běžně v obchodech nabízí, nic nevyděláte.

Limitovanou edici mají dnes výrobci všeho možného i nemožného (včetně potravin) a nikdo vám nezaručí, že když se bude dobře prodávat, tak že nepřijdou s nějakým „dodatkem“. Navíc se obvykle vyrábí v nákladech, které pokryjí prodej na mnoho měsíců a někdy i let. Existují však i značky a modely, na které budete po objednávce čekat i několik let a tady už nějaká šance na výdělek je. Jsou to ovšem zpravidla modely, jejichž cena se počítá v násobcích roční průměrné mzdy a pro většinu lidí jsou tedy obtížně dostupné.

Vše je ale otázkou priorit. Když někomu řeknete, že jste dali půl milionu za hodinky, tak si poklepe na čelo, ale půl milionu za auto bude považovat za vcelku normální výdaj. Přitom obojí v období nákupu ztratí někde mezi pětinou a třetinou ceny, ale cena toho auta bude klesat s přibývajícím věkem dál. Cena hodinek už dále většinou klesat nebude. Pokud byste chtěli na hodinkách vydělat, můžete zkusit koupit starší. Chce to ale alespoň základní orientaci na trhu. Ve většině bazarů je totiž nabídka dost podobná. Nejdražší jsou hodinky ve zlatě (bez ohledu na značku a stav) a pak následují hodinky značky Omega. Opět bez ohledu na konkrétní typ a někdy i stav. Omega je v našich končinách prostě značka a když se podivíte nad neúměrnou cenou, tak vám bazarník řekne, ať se podíváte, kolik stojí nové.

Za zajímavou cenu se dají koupit zajímavé kousky značek typu Zenith a podobně. Ne, že by se v našich bazarech nenašly „úlovky“ i od Omegy. Právě tahle „uniformita“ vede k tomu, že za stejnou cenu koupíte např. vojenské hodinky, které mají násobně vyšší cenu. Na diskusním fóru o hodinkách se chlubil jeden šťastný majitel, že (krom dalších kousků) koupil za 10 000 Kč velmi raritní (neobvyklý průměr) chronograf od Omegy z roku 1944, které nechal za 460 EUR v zahraničí zrenovovat. Identické hodinky se přitom na aukci Antiquorum Auctioneers v New Yorku koncem roku 2008 prodaly za 14 tisíc USD ( odhadní cena byla stanovena na 12 – 18 000 USD). Samozřejmě případný zisk by realizoval jen v případě, že by je prodal.

Hodinky před renovací

Hodinky po renovaci. Foto: Romulada (diskusní fórum

Přečtěte si také: Vyplatí se investovat do zlata?

Další zajímavá situace v tomto oboru nastala v souvislosti s krizí na Islandu a prudkém poklesu hodnoty islandské měny. Než stačili obchodníci adekvátně „upravit ceny“ vrhli se obyvatelé na obchody s luxusními hodinkami, aby do nich uložili své úspory.

Ještě se vrátím k „citové investici“. Kdo tomuto koníčku propadl, ví, o čem mluvím, kdo ne, nepochopí. Když budete sbírat vláčky, známky, tužky, pohlednice,… tak je po koupi/výměně umístíte v lepším případě do vitríny, v horším někam do krabice a musíte se spokojit s tím, že je máte. Hodinky si aspoň užijete.

Pokud máte více hodinek s automatickým nátahem, které střídáte, nebude se je vám chtít pokaždé nařizovat, když si je budete chtít vzít na ruku. I na tohle hodinářské firmy myslí a nabízejí tzv. watchwinder, u nás někdy nazývaný gril nebo vrtítko. Jeho princip je jednoduchý – v pravidelných intervalech hodinkami otáčí, tím je natahuje a udržuje v chodu. Tyto přístroje můžete zakoupit jak od výrobců jednotlivých hodinek, tak od specializovaných firem vyrábějících různé hodinářské nástroje a nářadí. I cena je různá. Můžete koupit plastový pod tisíc korun, ale i z kůže nebo vzácného dřeva s cenou přesahující sto tisíc korun. Dělají se varianty na jedny hodinky, ale i na desítky kusů. Mohou být poháněny síťovým adaptérem, nebo bateriemi.

Foto Patrik Chrz: „vrtítka“ – prodejna Koscom, Praha

Falzifikáty

Ve Švýcarsku se ročně vyrobí asi 25 milionů hodinek a odhaduje se, že Čína zvládne za stejnou dobu asi 40 milionů padělků. Milovník hodinek by si padělky nikdy nekoupil. Padělky nejsou primárně o nedostatku financí. Pokud na to někdo nemá (nebo jenom nechce tolik vydat), tak si jednoduše koupí hodinky levnější. Jak jsem uvedl na začátku článku, přesný čas mu sdělí i levné quartzky. Ne, cílovou skupinou jsou ti, kdo chtějí „vyvolat dojem“, nejde jim vůbec o to, aby věděli kolik je hodin, nebo o to, že se jim dané hodinky skutečně líbí. Kupující padělku má naopak pocit, že ušetřil, vždyť přesně „ty samé“ hodinky stojí i víc, než stokrát tolik. Nejlevnější třídu falzifikátů poznáte podle toho, že na nich hodinářské komplikace nefungují tak, jak by měly.

„Big date“ ukazatel běhá od 00 do 39 a místo korunky se přehazuje tlačítky, které na originálu slouží k ovládání stopek. Natištěný chronograf tak je jen pro ozdobu, nebo mají sčítače jinou funkci (např. 24hodinový ukazatel, vteřinová ručka, ukazatel dne v týdnu). Přesnost, spolehlivost a životnost je rovněž mizerná, na vodotěsnost zapomeňte. Pouzdro nebývá tak kvalitně provedeno, to, že se šetřilo na práci i materiálu, je prostě poznat. Náhradní díly nejsou – i když kdo by se s takovými hodinkami opravoval. I falzifikáty existují ve více kvalitativních stupních a k bezpečné identifikaci některých je třeba i hodinky otevřít. Ale ani takové padělky nemají hodnotu. Ani sběratelskou, ani citovou, zbývá opět jen to ukazování času, ale to můžete nakonec stejně pořídit levněji.

Anketa Koupili byste si vědomě falzifikát? Ano Ne Zobraz výsledek

Podvržený luxus

Jde o další rozšířený nešvar. Zpravidla čínský výrobce (hodinky ovšem cestují např. přes Německo, aby na nich mohlo být „made in Germany“) dá hodinkám německy nebo francouzsky znějící název, vyrobí profesionálně vypadající webové stránky, kde uvede na modely nereálné ceny. Hodinky se ve skutečnosti prodávají přes různé aukce (eBay, u nás Aukro) kde se prodejce snaží nalákat na zdánlivou vysokou slevu a obrat tak ty, kteří tomu nerozumí. V diskusních fórech na toto téma, se setkáte s následujícími značkami: Breytenbach, Louis von Leyen, Buchner, Bovalier, Orkina, Calvaneo 1583, MZI, Excellanc, Luis Bolle, Goer a další.

Jak je vidět, v některých případech neslouží hodinky jen k ukazování času. Někdy jsou zajímavou investicí, někdy slouží jen pro potěchu ducha a v případě padělků jde o vyhozené peníze.