Hodinky na vašem zápěstí
OD NAŠEHO DOPISOVATELE V BRITÁNII
VÍTE, kolik je hodin? Stačí se podívat na náramkové hodinky. Ukazují však správný čas? Náramkové hodinky možná považujeme za samozřejmost, ale víte, jakou mají minulost?
Navzdory tomu, že čas je něco nehmotného a ubíhajícího, patří mezi základní veličiny, o které se lidé zajímají a měří je. Cyklus ročních dob, měsíční fáze, střídání dne a noci, to všechno jsou přírodní ukazatele času. Lidé se však odedávna snažili měřit čas v kratších jednotkách a s větší přesností.
Věda ukrytá v hodinovém strojku
Chronometrie, tedy věda, která zahrnuje i výrobu přístrojů na měření času, patří k nejstarším vědeckým oborům. „Srdcem“ takových přístrojů je krokové ústrojí. Reguluje tempo, jakým je uvolňována energie, která přístroj pohání. Pokud je energie uvolňována jen pomalu a v pravidelných intervalech, je možné měřit časové úseky. Nikdo přesně neví, kdy byly vynalezeny první plně mechanické hodiny. Významného pokroku však bylo dosaženo kolem roku 1500, kdy byly sestrojeny první přenosné hodiny.
Dnešní náramkové hodinky jsou poměrně novou záležitostí. Začaly být běžné koncem 19. století, a to zvláště mezi ženami. Ale za první světové války i důstojníci dělostřelectva zjistili, že mít hodinky na zápěstí je praktičtější, než je nosit v kapse. Od té doby obliba náramkových hodinek rostla.
Hodinky jsou dnes většinou elektronické s křemennými krystaly. Říká se jim také quartzové hodinky. Když je křemenný krystal vytvarován žádoucím způsobem a umístěn do vhodného elektrického obvodu, začne s pravidelnou frekvencí kmitat a funguje jako rychle se pohybující kyvadlo.
Nastavit mechanické nebo křemenné hodiny tak, aby neustále ukazovaly přesný čas, je mimořádně obtížné. A tak bez ohledu na to, jaké hodinky máte, budou se do určité míry předbíhat nebo opožďovat. Dnes jsou však k dostání křemenné hodinky, které se samy nastavují pomocí signálu z atomových hodin. Výrobci tvrdí, že tyto rádiem řízené hodinky měří čas s odchylkou pouhé jedné vteřiny za milion let.
Mechanické hodinky neztrácejí na oblibě
Vzhledem k tomu, jaké přesnosti dosahují ty nejmodernější hodinky, a také k tomu, že krokové ústrojí bylo vynalezeno už před dvěma sty lety, někoho by mohlo napadnout, že mechanickým hodinkám je odzvoněno. Vždyť kdo by chtěl používat kuličkové počitadlo, když je k dispozici elektronická kalkulačka? Pro mnoho lidí přesto zůstávají tikající hodinky velkým lákadlem. Každý rok se jich vyrobí miliony. Hodnota mechanických hodinek, které se vyvážejí ze Švýcarska, v nedávných letech dokonce převýšila hodnotu jejich elektronických protějšků. Byly zkonstruovány nové typy krokových ústrojí, které mají menší tření, a lidé dál vyhledávají zručné hodináře, kteří dokáží jejich mechanické hodinky opravit.
Proč jsou takové hodinky stále oblíbené? Michael, který pracuje jako hodinář již třicet let, se domnívá, že důvodem je jejich kvalita a také trvanlivost. Poukazuje na to, že křemenné hodinky spolehlivě fungují asi 15 let, ale dobře udělané mechanické hodinky budou přesný čas ukazovat i více než 100 let. K takovým hodinkám může mít člověk i silnou citovou vazbu, protože se dědí z generace na generaci.
Pro jiné lidi mohou být mechanické hodinky přitažlivé svou technickou složitostí a také přesností, která je potřebná k tomu, aby pomocí miniaturních převodů a pružinek ukazovaly čas i jiné astronomické hodnoty. A jelikož se jedná o ruční výrobek, nadšený obdivovatel může mechanickým hodinkám porozumět a naučit se je opravovat.
Na rozdíl od mnoha jiných přístrojů, od hodinek se očekává, že budou pracovat 24 hodin denně a řadu let. A náramkové hodinky musí ukazovat přesný čas i tehdy, když jsou vystavovány různým teplotám a dostávají se do nejrůznějších poloh, například se s nimi prudce pohybuje sem a tam. Hodinky, které se předbíhají nebo opožďují o méně než 20 vteřin denně, mají odchylku pouhých 0,023 procenta, což je přesnost, jaká se normálně očekává od vědeckých přístrojů, se kterými se ovšem zachází s maximální opatrností. Není tedy divu, že mnozí lidé si váží dovednosti, vynalézavosti a zručnosti, které se v mechanických hodinkách zrcadlí.
Svou roli samozřejmě hrají i další faktory. Michael, o kterém jsme se už zmínili, vysvětluje, že někteří lidé dávají mechanickým hodinkám přednost jednoduše proto, že se chtějí vyhnout výměně baterií, bez kterých se většina křemenných hodinek neobejde. Co vám tedy pomůže, když si budete chtít vybrat hodinky vhodné právě pro vás?
Které si vybrat?
Především budete určitě chtít takové hodinky, které budou nejen praktické a funkční, ale také estetické. Kromě toho Michael doporučuje, aby se člověk zamyslel nad tím, co od hodinek očekává. Budete je nosit denně, nebo jen při určitých příležitostech? Budou vystaveny nárazům nebo extrémním teplotám? Pokud se hodinky pravidelně dostávají do kontaktu s chemikáliemi nebo mořskou vodou, může to vést k poškození některých druhů řemínků nebo plášťů hodinek. Je proto dobré vzít takové skutečnosti v úvahu.
Pokud jde o cenu, je nejlepší stanovit si, kolik jste ochotni za hodinky zaplatit, a toho se při výběru držet. Obecně se dá říct, že mechanické hodinky jsou dražší než křemenné. Pamatujte však na to, že v mnoha různých hodinkách jsou použity tytéž základní mechanické součástky. Ve většině případů jsou tyto součástky zkonstruovány a vyrobeny dobře. Cena hodinek proto bývá zpravidla ovlivněna těmi součástkami, které na jejich chod nemají zásadní vliv, jako je například řemínek či pouzdro neboli plášť. Vyšší cena tedy nutně nemusí znamenat větší přesnost nebo spolehlivost. (Viz rámeček nahoře.)
Pokud máte náramkové hodinky, mrknutím oka snadno zjistíte, kolik je hodin. A když navíc o hodinkách něco víte, pomůže vám to, aby vám dobře sloužily. Koneckonců, necítili byste se bez hodinek tak trochu ztraceni v čase?
[Poznámka pod čarou]
Atomové hodiny využívají kmitání atomů a měří čas s maximální přesností.
[Rámeček a obrázky na straně 24]
JAKÉ HODINKY SI VYBRAT?
TYP: Jestliže chcete měřit krátké časové úseky, bude ideální, když si pořídíte hodinky se stopkami. Pro sportovní činnosti se hodí voděodolné hodinky. Pokud zapomínáte hodinky natahovat, možná vás bude zajímat, že křemenné hodinky se natahovat nemusí. Totéž platí pro samonatahovací neboli automatické mechanické hodinky, které se natahují díky přirozeným pohybům ruky.
PŘESNOST: Pokud je přesnost tím, čeho si opravdu ceníte, možná se rozhodnete pro velmi přesné hodinky, které v tomto ohledu splňují zavedené normy. Technologie využívající křemenné krystaly umožňuje měřit čas přesněji než mechanické hodinové strojky. Moderní mechanické hodinky s rychlým krokovým ústrojím, které tiknou 28 000krát za den, mají frekvenci čtyř kmitů za vteřinu. Naproti tomu standardní křemenné hodinky dosahují 10 000 až 100 000 kmitů za vteřinu.
DISPLEJ: Digitální hodinky ukazují čas pomocí číslic a analogové hodinky mají tradiční ručičky, které se pohybují po ciferníku. Na digitálních displejích mohou být zobrazeny nejrůznější informace, jako je například datum, budík, čas v jiném časovém pásmu nebo stopky. V případě, že máte na ruce analogové hodinky, je pro vás snadné zjistit, kolik je hodin — stačí se letmo podívat na polohu ručiček.
ÚDRŽBA: Mechanické hodinky jsou poháněny poměrně silným pérem, takže prach a nečistota je nezastaví tak snadno, jako je to v případě křemenných hodinek. V zájmu dobrého chodu je však přesto potřeba nechat mechanické hodinky vyčistit a seřídit častěji než hodinky křemenné. V křemenných hodinkách s digitálním displejem nejsou žádné pohyblivé části, takže kromě výměny baterie žádnou jinou údržbu nepotřebují.
[Tabulka a obrázky na straně 23]
NĚCO Z HISTORIE HODINEK
◼ 1810–1812
První doložené náramkové hodinky, Abraham Louis Breguet
◼ 1945
Novinkou je datum na ciferníku, Rolex
◼ 1957
Hodinky s elektrodynamickým pohonem, Hamilton Watch Company
◼ 1960
Hodinky s elektronickými součástkami, Bulova
◼ 1972
Plně elektronické náramkové hodinky s digitálním displejem, Hamilton Watch Company
[Podpisek]
Druhá a čtvrtá fotografie: S laskavým svolením Hamilton Watches
[Podpisek obrázku na straně 23]
OMEGA
Tfuj tajxl to už se D-FENS stal lifestyle magazínem pro metrosexuály, že se tu píše o hodinkách? Poprosím rozšafného čtenáře o chvíli strpení a pokusím se ho přesvědčit, že to nebude tak zlé. Zároveň uctivě žádám chronofily, aby to nečetli, protože je to jen zjednodušující, lehce pojaté intro do světa levných hodinek silně ovlivněné subjektivními preferencemi autora.
Pomineme-li ostrovtip, zbraň, knihu a vůz, jsou hodinky snad jedinou movitostí, jež si zaslouží pozornosti gentlemana. Možná ještě ICT udělátka můžeme tolerovat. Zkrátka na ruku hodinky patří a ne že ne. Ve svém traktátu bych rád čtenáře inspiroval a navedl na to, jak se dobrat ke slušné kvalitě a neplatit za cosi, co není. Rozhodně ve svém článku nechci dehonestovat velmi drahé hodinky. Ani náhodou. Motivací k jejich koupi mohou být věci, do nichž nikdo, než kupující nevidí či je nechápe a nic mu do nich není. Jenom bych chtěl poukázat na fakt, že očekávat, že třeba takové Panerai Radiomir bratru za půl mega budou výrazně přesnější, odolnější či spolehlivější než zhůvěřilé Tissoty za sedm, osm tisíc by mohl být poměrně drahý omyl. Jejich hodnota zkrátka leží jinde a racionálně se vyjadřuje obtížně. Takže zatímco u aut má Rolls-Royce oproti Dacii i objektivní a racionální benefity čistě technologického rázu, u hodinek tomu tak nutně nemusí být. Pokud pro Vás nejsou hodinky to hlavní, ale přesto chcete vědět, co za své peníze kupujete a máte jisté minimální požadavky na kvalitu, je tento text pro Vás.
Malé intro pro ty, které hodinky dosud nezajímají.
Vykašleme se na exotické věci a jděme k těm nejrozšířenějším principům měření času. Z hlediska odolnosti si je rozdělme do dvou skupin. Hodinky s pohyblivými díly (ruční nátah, automaty, quartz) a bez pohyblivých dílů („digitálky“). Ano, existují kříženci těchto principů, existují další exotické principy a existují i mechanické hodinky s digitálním ukazatelem a možná i naopak, ale to řešit nebudeme.
Je jasné, že stupidní digitálky vydrží nejvíce. Jsou-li v bytelném futrálu nemá se na nich skoro co rozbít. Duši sice nemají, ale o ní nejde. Za chvíli si řekneme, že ne všechny digitálky je nutno zcela zavrhnout. K digitálkám není mnoho co říct, jsou zde rozdíly ve funkcích, kvalitě provedení a baterie a jejím napájením (výměna za novou, nabíjení přes ruční nátah, solár). Velkou část kvality digitálek dělá pouzdro. Digitální i quartz hodinky mohou být zpřesňovány synchonizací s nějakým timerem (“rádiem řízené hodinky”).
Hodinky s pohyblivými díly si rozdělme na mechanické s ručním nátahem, mechanické s automatickým nátahem a quartz (ano, jsou i kříženci – mj. Seiko nabízí quartzky nabíjené pohybem ruky). Většina hodinek s pohyblivými díly spadá mezi hodinky analogové (mají ručičky a my porovnáváme polohu ručičky s čísly na ciferníku).
Z principu nejméně odolné vůči nárazům, otřesům a vibracím jsou hodinky s automatickým nátahem. Je to prostě proto, že v jejich útrobách se šmrdlá relativně těžká věc, jen lehce uchycená, která natahuje pružinu. To ovšem neznamená, že jde vždy a nutně o neodolné věci. Takové Seiko Monster za pár kaček toho vydrží opravdu hodně a 90% rádoby festovných digitálek s nimi rozmlátíte na prach, aniž by Monstery tušily, že se něco děje.
Principielně o něco odolnější jsou hodinky s manuálním nátahem kdy si musíte +/- každý den zašoulat s korunkou. Na druhou stranu tyto hodinky se dělají spíše ve společenském provedení či se jedná o poměrně výrazně drahé kousky.
U quartzek osciluje křemenný kristal a říká krokovému motorku, kdy se má cuknout. Soustava koleček z toho pak udělá pohyb ručiček po ciferníků. Principielně jsou celkem odolné, nejde-li o strojek z Hanoje za padesát centů (nalezneme ve většině hodinek řekněme do dvou tisíc ;-)). Uvědomte si fakt, že hodinky mohou být odolné vůči různým věcem různě. Už třeba výše zmíněné Seiko Monster pravděpodobně v klidu ustojí přejetí Mercedesem S-Klasse, lze s nimi podložit štafle, při použití jako boxeru to nebudou Monstery, kdo bude mít rozbitý ciferník a dá se po tom všem s nimi potápět. Ale půlhodinová práce se sbíječkou v ruce jim moc dobře dělat nebude a ani odpoledne přjemně prožité na střelnici je úplně nepotěší. Mechanické hodinky (manuální nátah a ještě méně automat) nejsou nijak zběsile přesné. Nejsou o tom. Omegy v ceně lepší Fabie mohou být klidně o dost nepřesnější, než plastovky od Nguyena “za ťista”.
K “ručičkovým” hodinkám snad jen pár detailů, které nás mohu zajímat při nákupu:
-hacking – čili zda lze při vytažení korunky zastavit vteřinovou ručičku, či nikoliv. Hodinky s hackingem je pochopitelně výrazně snažší nastavit na vteřinu přesně.
-chronograf – hodinky, které umožňují přesné měření kratších časových intervalů – tj. zpravidla (ale nejenom) stopky. Původně námořnická nevyhnutelnost z dob, kdy GPS čekala, až Rusové vyšlechtí první lajku a její praprapra… vnučka se vydá na svojí poslední cestu na oběžnou dráhu.
-doba nepřerušené práce – tj. jak dlouho vydrží hodinky jít po jednom natažení.
-počet kamenů – moc to už neřešte. Dříve byla jistá souvislost mezi počtem kamenů (“ložisek”) a přesností a náročností hodinek. Dnes to zas tak moc neplatí.
-kalibr – hodinové strojky (ať již jde o čistou mechaniku či quartz) dělá v rozumné kvalitě a ceně jen několik firem na světě. Z těch levných, ale často dobrých zmiňme švýcarské strojky ETA a Ronda či Seiko a jeho deriváty. V řadě ohledů jsou půvabné i ruské strojky Vostok. ETA, Ronda i Seiko mají i vysoké řady poměrně drahých kalibrů, které jsou často užívány výrobci zvučných jmen.
-in-house výrobci. Jak název napovídá, dělají si svoje strojky i pouzdra. Většinou jde o dražší výrobce, ale v podstatě i Seiko, Vostok, či obyčejné Casio můžeme paradoxně považovat za in-house, byť to jaksi nemá přesně ten význam.
Pár slov ke sklíčkům. Dělají se z plastů, minerálního a safírového skla. U různých plastů různých plastů jsouvelké rozdíly v odolnosti, ale u velké většiny je výsledek stran poškrábání smutný. Minerální sklíčka – no, některá vydrží relativně dost (Hardlex), ale nakonec je stejně poškrábete. Fakt. Safírová sklíčka – ano, ta hledejme, vydrží skoro vše. S diamantem či korundem rezignují, ale jinak je nic nerozhodí.
Vodotěsnost – uvádí se většinou v atm, či metrech, které ale neznamenají, že se s nimi lze potopit do dané hloubky – ani náhodou. Pozor, výjimkou je Suunto – to uvádí skutečně metry.
Zjednodušeně:
30 m či atm – hodinky mohou zmoknout. Nesmí ale moc pršet. Když si je trochu pocákáte při mytí rukou, tak to zvládnou.
50 m či atm – v hodinkách lze v klidu plavat, ale raději neskákat do vody či se proudem sprchovat. Oni to většinou dají, ale pokud ne, nelze jim to vyčítat. Nejsou na to dělané.
100 m či atm – v hodinkách lze libovolně plavat, skákat, trochu se i potápět – šnorchlovat
200 m či atm – v hodinkách se lze potápět i s přístroji, 50 m hloubky by měly ustát všechny, většinou i o fous více
1000 m či atm – většina výrobců nedělá. Hodinky bývají napuštěné olejem, mají heliové ventily pro vyrovnávání tlaku apod.
Pokud s hodinkami hodláte lézt do vody, měly by mít šroubovací korunku. Před ponořením do vody ověřte, zda je zašroubovaná. Hodinky na 200 atm bez šroubovací korunky zní důvěryhodně asi jako pět let starý Passat TDI z Německa s najetými 30 000 km. Může to tak být, ale…
Nezapomeňte, že hodinky nejsou vodotěsné nafurt. Mají svá těsnění, která stárnou. U hodinek používaných k potápění je vhodné dát je na výměnu baterie k hodináři, který provede i tlakovou zkoušku.
Materiály pouzder: plast (velmi různý), ocel (velmi různá), titan (lehký, nealergizující a na hodinkách IMHO divný), keramika. No a potom různá zlata, stříbra, platina…
Osvětlení:
Elektrické podsvícení buď celého ciferníku (Timex Indiglo) či bodovkou (většina Casio) – může být doplněno automatickým rozsvěcením při strčení hodinek před čumák.
Různé chemoluminiscenční materiály – princip stejný (po nasvícení nějaký čas nějak svítí a pak slábnou), velké rozdíly v kvalitě, nicméně Dlouhou noc s Helenkou nad ránem vzdají asi všechny.
Permanentní osvětlení – “tritiové” hodinky. Pár chytrých hlav ve Švýcarsku z firmy mb-microtec se dalo do hromady a zavřelo ošklivě radioaktivní tritium (vodík s jedním neutronem a dvěma protony) do malé skleněné trubičky s uvnitř nanesenou luminisceční vrstvou (většinou ZnS apod.). GTLS, Trigalight, H3 jsou další názvy, pod kterými se skrývá tato technologie. Začali z toho dělat letecké přístroje, mířidla ke zbraním. Potom to začaly některé firmy cpát do hodinek a v mb-microtec si řekli, že vysoustružit pořádný futrál a koupit kalibr od Rondy umí také a narodil se Traser. Poločas rozpadu tritia je asi 12 let.
Záruka na osvětlení bývá deset let a cca po dvaceti letech by to mělo ještě trochu svítit. Výhoda je, že to svítí stále, ve dne v noci a svítí to hodně. Dokud to soudružka Merkelová nezakáže, je to báječná věc. Pokud byste náhodou rozbili obsah všech trubiček v hodinkách najednou, dostanete menší dávku, než na vyšetření roetgenem.
Maličko si objasněme pojmy Swiss Movt a Swiss Made. Swiss Movt mohou být čínské hodinky, ve kterých je nejlevnější švýcarský kalibr, řekněme nějaká základní ETA pod deseti ojro. Čili Swiss Movt mají švýcarský strojek. Oproti tomu Swiss Made musí být vyrobeny a kompletovány ve Švýcarsku s převahou švýcarským dílů. Podmínky pro označení Swiss Made jsou poměrně přísně hlídány. Nevěřte Swiss Made hodinkám, jež nemají web s doménou Není třeba hovořit o tom, že řada značek je často padělána (Rolex, Omega, Breitling…), ale existují i falešné značky, jež se tváří jako zavedený švýcarský výrobce. Jejich hodinky často nemusí vypadat zle, mají vymakané weby a krycí příběhy a přesto je to čínský šmejd jako prase. Nejste-li si jisti, perlustrujte značku na chronomagu.
Tak, ke konkrétním levným hodinkám. Pro konkrétní situace mé volby:
Pokud bych si vybíral hodinky s tím, že nastane TEOTWAWKI (The End Of The World As We Know It), šel bych do nějakých robustních mechanických hodinek s luminiscečním podsvícením, bez chronografu. Nebudou baterky, permanentním podsvětlením si vnoučata neposvítí a chronograf lze považovat za potenciální kurvítko. Méně cimprlich na elektromagnetický puls než digitálky a quartzky. Nejlevněji a přitom kvalitně bych pořídil asi u Seika. Nějaké potápky mírně vyšší řady. Seiko Sumo, levné Seiko Auto Divers apod. Klidně i legendární, hnusné až krásné Seiko Monster. Cena mírná (dají se i kolem 4k) a bonus v podobě použití jako zbraně. Na běžné nošení do ópery jsou trošku festovné, ale hodí se mít jedny doma hned vedle sady nožů, munice a zlata a stříbra :-) Jen ta odolnost proti otřesům není dlouhodbě stoprocentní.
Pro běžné nošení, kdy jste mezi lidmi, ale nechcete brát na své hodinky sebemenší ohledy, chcete s nimi zatloukat, jezdit drsně v terénu na kole, potápět se, betonovat na zahradě, střílet, lozit po skalách, šprtat na zkoušky, hákovat v práci, souložit a v divadle nebýt za ichtyla bych vzal něco decentnějšího od Traseru či Luminoxu. Jsou celkem levné, řada modelů je relativně zdrženlivých, mají safírové sklíčko, otočnou lunetu, šroubovací korunku a dobře svítí. Prostě EDC. Prostě pokud Vám nevadí, že jednou za cca 4 roky chtějí baterku a za dvacet-třicet let moc svítit nebudou, jsou super. Použitelné, byť horší co do odolnosti, jsou i podobné modely od Wengeru, Victorinoxu či Hanowy (tam je zvláště dobrá cena a sračky to nejsou).
Do společnosti slušných lidí, kde bych musel ukázat, že nejsem buran co chodí v plasťákách ani nabob, co musí ukazovat prachy od magistrátu Breitlingama (o kterých si navíc polovina lidí u stolu bude myslet, že jde o fake), bych zvolil nějaké menší B-Uhr (Beobachtung Uhr, pilotky) od Archimede, Junkersu či Steinharta. Kdybych chtěl pustit chlup, vzal bych kolem 25-30 k něco od Prim Elton z Nového Města nad Metují. Pozor pod značkou Prim se u nás prodávají dvoje hodinky – relativně slušné čínské fake a manufakturně dělané zakázkové mechaniky z Čech.
Kdybych byl nasazen v Afghanistanu, abych rozesmál Talibance zvolil bych asi nějaké Casio G-Shock. Vydrží vše a jejich ztráta nebolí. Ostatně všimněte si, že na většině fotek z opravdu ostrých misí, mají vojáci většinou digitálky (G-Shock, Mudman, SUUNTO), nebo jednoduché černé analogovky (Luminox, Traser…). Žádné Breitling Officer apod.
Kdybych hodlal sportovat tak,že bych chtěl znát svůj tep, mezičasy atd., asi nějaká Suunta. Je pravda, že jejich kvalita šla po přesunu části výroby do Číny dost dolů a navíc je nosí Bursík, ale mají dobrý servis a funkčnost. Suunto Core Black jsou navíc jedny z velmi, velmi mála digitálek, jejichž vzhled seznávám přijatelným.
Pokud bych chtěl něco roztomilého, v čem vězí kus poctivé kovářské práce (myšleno absolutně bez ironie!) a má to opravdu “dúšu”, šel bych do Vostok Europe. Je to maličko kýč, ale nevím proč, velmi mě baví a moc se mi líbí. Možná mají i předpoklady na hodinky pro TEOTWAWKI.
Kde a co levně a spolehlivě koupit (pozor, reklama!) a kde se něco dozvědět:
Tak předně – naprostou studnicí poznání jest na českém webu zejm. jeho fórum. Lepší zdroj informací prostě není. Celý tento text je o tom, abyste zapomněli na reklamy na rádobyhodinky a šli se podívat na tento web. Pokud se náhodou mýlí, jde o omyl autoritativní a je to realita, kdo nemá pravdu.
Hodinky Archimede, Traser, Steinhart sobě nejlépe zakoupíte na Pan Sivák se vyznačuje opravdu osobním přístupem a v řadě případů si za nevelký peníz budete připadat jako Zákazník. Jako bonus nechť je fakt, že v nabídce chronoshopu bude těžké najít špatné hodinky.
Pokud se Vám líbí potápky či pilotky od Seika doporučil bych Přístup podobný jako na chronoshopu, jenom nabídka je silně kolísavá, nepočetná, ale kvalitní. Pokud se nebojíte hinternetu a máte Pay-Pal, lze dobrá Seika (Orion, Citizen) levně a spolehlivě nakoupit Obchod je velmi rychlý, spolehlivý a nabídka vyčerpávající. Jen ti naši celníci…
Solidní nabídku i chování nabízí i pražské byť už se jedná o velkou prodejnu s ne tolik osobním přístupem. Nicméně spolehlivý a ochotný obchod. Pokud budete chtít levné Timexy vyšších řad či Orienty, mrknul bych se na děčínské S nimi ale nemám (na rozdíl od výše uvedených) osobní zkušenost. Totéž platí o, svým způsobem fascinujícím světě ruských hodinek, jež lze nalézt na či větší výběr na slovenském ruskychronograf.sk.
Něco málo ke značkám pro chudý lid. Budu psát ve zlém i dobrém. Začnu ve zcela nejnižších patrech.
JVD, Q&Q, Bentime, Lennox…. Čínský humus bez duše, nápadu, přesvědčivého provedení. Ovšem často si hrají na kvalitu a snaží se nachytat neznalého kolouška a někdy mají poměrně vysokou cenu (Lennox). Jen pro pobavení JVD znamená Jasněna Vláhová Design. Dlužno říci, že z čínského šmejdu patří asi k tomu lepšímu. I když… těžko zde hledat rozdíly.
Zvláštní kapitolou jsou značky s českým managementem a občas možná i designem, nicméně vyrábějící v Asii. Sem patří Prim, Meoris či Olympia. Osobně bych si to nekoupil ani omylem, byť občas některé jejich modely nevypadají nejhůř. Nicméně mi na nich velmi vadí, jak se snaží tvářit jako něco, co nejsou. Prodávat je na webech jako je fakt komické. Chybí u toho jen odkaz na “výhodnou” půjčku u Providentu. Hmmm, možná tam i je.
Módní hodinky – existuje celá řada hodinek (CAT, GANT, Dolce Gabbana, Police…), které nejsou vyráběny hodinářskými firmami. Designérská či módní značka si zadá výrobu do Číny, dá si na to marži 1000% a prodává to frikulínům. Často mají i slušnou kvalitu, ale jejich smysl mi uniká a každopádně se lze levněji dopracovat k mnohem vyšší kvalitě.
Casio – jeden z největších výrobců hodinek na světě. Bohapustý spotřebák, ale přesto poměr cena výkon je v pořádku. Casio netvrdí, že má příběh, duši… prostě dělá nudné, celkem spolehlivé hodinky za pár korun. Nic ze sebe nedělají. Mnohem férovější přístup, než u “luxusu” jako Lennox. Jejich vyšší řady (vyšší řada u Casia je už za tři-čtyři tisíce) nejsou špatně vyrobené a několik málo z nich ani nevypadá zle. Nicméně bych si je asi nevybral – vždy mě zaujme něco více. Jediné, co bych toleroval jsou svým způsobem kultovní G-Schock, event. ještě brutálnější Mudman (ty jsou ale velmi hnusné). Navzdory reklamám a kecům jsou právě tohle hodinky, které se běžně používají ve vojenských misích a tam, kde skutečně dostanou hodinky zabrat. Není to pro jejich mimořádné vlastnosti (i když jsou skutečně VELICE odolné), ale prostě jsou tak levné, že každý G.I.Joe, který prochlastá polovinu žoldu si může dovolit koupit každý týden troje.
Timex – zde platí něco podobného, jako u Casia. Americký výrobce spotřebáku. Některé jejich vyšší modely nabízejí za málo peněz hodně muziky a myslím, že pro zájemce o levný chronograf jsou lepší volbou, než čínské značky, resp. výrobky prodávané pod evropskou značkou.
Citizen – něco jako Casio v maličko konzervativnějším balení. Na nic si nehrají, vyrobené to není špatně, dokonce se občas lze setkat se zajímavými a nikoliv nesmyslnými “fičurkami”. Nicméně ryzí spotřebák. Pokud Vám nevadí mrzký původ, lze vyšší řady považovat za hodny pozornosti. Stojí někde mezi Casiem a Seikem, byť je jasné, že leckteré dražší Citizeny materiály, zpracováním a technickou úrovní výrazně předčí levnější Seika. Stejně jako Seiko mají velký záběr.
Festina – z jakéhosi záhadného důvodu je Festina v Čechách považována za luxusní značku. Není. Jde o původně švýcarskou nižší značku, která od osmdesátých let patří Španělům a většina jejich produkce se dělá ve Španělsku. Některé jejich Swiss Made modely si zaslouží trochu pozornosti. Nejde o špatné hodinky, ale “sovy nejsou to, co se zdají být”.
Swiss Military Watches – Wenger, Victorinox, Hanowa apod. Jde o hodinky výrobců nožů a nářadí. Jsou to levné Swiss Made, což není vůbec zlá volba. Zejména pro člověka, co hledí na funkci a svoje peníze nemá potřebu vyhazovat za pocity a vnější dojem. Jsou v tom spolehlivé, levnější ETA či Ronda strojky, je to dobře vyrobeno, většinou to vypadá celkem pěkně a stojí za požadované peníze. Ano, nemají moc příběh, nemají moc historii, ale podle mne jsou v pořádku. Vytknul bych jim absenci safírového sklíčka a šroubovací korunky u většiny modelů.
Luminox, Traser – na rozdíl od Wengera a spol. produkují mj. skutečně i pro armády, resp. si je vojáci kupují. Jsou v průměru citelně odolnější (chtěl bych skoro napsat nezničitelné) než výše uvedené, mají lepší podsvícení a větší voděodolnost. Paradoxně o něco známější jsou Luminoxy. Obě firmy jsou kvalitou zcela srovnatelné. Oboje používají stejné strojky běžných švýcarských výrobců, většinou Ronda. Traser je navíc (resp. jeho mateřská firma) výrobcem osvětlovacích elementů i pro další výrobce hodinek, přístrojů a zbraní. IMHO jeden z nejlepších poměrů cena/výkon široko daleko. Na Trasery se někdy objevují výrazné akce, které z nich dělají “must have” záležitost. Hovoříme-li o vojenských hodinkách, zmiňme i americkou značku Stocker & Yale.
Dodavateli jejich osvětlovacích prvků byl právě mb-microtec, který si později udělal vlastní úspěšnou značku. Dejte si pozor na levné “klony” prodávané pod značkou UZI, Kalashnikov, Smith&Wesson. Jde převážně o asijskou produkci ne úplně špatné kvality, ale ani náhodou nemají kvality hodinek, jimž se snaží připodobnit.
Orient – tady se už začínáme pohybovat ve sféře, kde lze koupit pěkné, levné mechanické hodinky, co nepostrádají duši. Orient je japonská značka, dělá hlavně quartzky a automaty. Patří pod Seiko, používá jejich kalibry a řada jejich modelů je s ohledem na cenu pěkných a hodnotných. V průměru jsou levnější, než Seiko.
Seiko – jeden z největších světových výrobců. Dělá od naprostého spotřebáku (přesto spolehlivého) až po kultovní hodinky či výrobky, které se už (pouze po technologické stránce!) blíží haute horlogerie. Tradiční výrobce krásných a slavných potápek za dobrý peníz. Z jejich legend uveďme Seiko Samurai, Seiko Sumo, Seiko Monster. Dělají i hezké a velmi levné pseudopilotky Seiko Flieger. Každopádně jejich vyšší modely lze doporučit milovníkovi Kurosawy jako doplněk k jeho Nissanu 370Z. Tréning v kendu ustojí a podle mě stojí za každou korunu své ceny.
Certina – poměrně levné švýcary, byť v některých řadách pokukující o patro výše. Nic zlého jsem na ně neslyšel, ničím zvlášť mě jako značka nezaujaly. Pokud od nich narazíte na model, který se Vám líbí a cena Vám přijde adekvátní, nebál bych se jich.
Tissot – levnější švýcary (resp. mají i levné řady). Poměr cena/výkon je u celé řady jejich modelů velice atraktivní. Při pátrání po hodinkách nad cca 7 – 9 tisíc se stojí za to na ně mrknout, byť jejich dobrá reputace pramení z hodinek podstatně dražších.
Prim Elton – v Novém Městě nad Metují se dělají víceméně na zakázku hodinky, nepostrádající tradici, svébytný, ale kvalitní design a ušlechtilé materiály. Řada jejich modelů designově cituje slavnou éru českého designu šeesátých let. Nejsem si jist vhodností všech jejich modelů pro každodenní nošení, ale rozumně situovaný patriot s oblibou v netuctových věcech by si měl jejich nabídku určitě prostudovat. Takový Tiger 45…. škoda, že jsem tak lakomý!
Svébytný a kvalitní svět s řadou cenově přijatelných modelů představují německé továrny. Junkers, Steinhütte, Archimede, Steinhart, Stowa… jedná se už o trochu dražší hodinky, ale na některé modely lze dosáhnout bezbolestně. Při výběru hodinek v žádné případě nevynechat!
Velmi zajímavou kapitolu představují ruské hodinky. Od ultimativních Vostoků či Buranů k celkem decentním Sturmanskye či Poljot – jedná se o fascinující svět, který nabízí mnohem více, než by se mohlo prizmatem předsudků k ruské technice zdát. Mechanické hodinky mají většinou vlastní strojky. Levnější quartz modely pak používají převážně japonskou Myotu, v menší míře ETA.
Tak přátelé a za světem hodinek, které jsme dnes prosvištěli je velká mezera a za ní začíná svět opravdové hodinařiny. Jak jsem ale již psal, chtěl jsem Vás inspirovat k zamyšlení nad koupí Vašich příštích levných hodinek. Uvážíte-li, že za tři a půl tisíce můžete koupit čínský šmejd Lennox, ale i Wengera (v akci dokonce i Traser) je snad jasné, že i v dolních patrech hodinařiny se vyplatí něco málo si přečíst. V diskuzi se těším na zkušenosti, další tipy na dobré levné hodinky či na opravu mých případných chyb.
Ať Vám vše tiká, jak má.
17.06.2011 Štaflík
(93x známkováno, průměr: 2,31 z 5)
x známkováno, průměr:z 5)
24 632x přečteno
Už dlouho chci napsat něco nového na blog, napadají mě samá vážná témata, ale nedaří se mi je uchopit. Proto – abych se rozepsal – jsem se rozhodl napsat o něčem, co zásadní není, ale co mě baví. Takže – hodinky...
Vždycky jsem měl rád hodinky, ale hlouběji jsem této vášni propadl až začátkem minulého roku. Mimo jiné i proto, že to pro mě přestal být zcela nedostupný luxus. Musím přiznat, že mě ta cesta spočívající v hledání dokonalých hodinek stála víc peněz, času a investované pozornosti, než by bylo záhodno, ale leccos jsem se na ní naučil a rád se podělím.
Tento článek je určen především lidem, kteří nejsou fanoušci do hodinek (těm by vše, co zde napíši, připadlo zcela triviální). Případný hodinkový fanoušek jej může proletět a na konci se dozvědět pár novinek z mého života. V podstatě nic z toho, co zde bude napsáno, není z mé hlavy, jsou to prostě informace, které jsem posbíral cestou.
Proč hodinky? Protože je otravné vytahovat z kapsy mobil, když se člověk chce dozvědět, kolik je hodin. Malý gadget na levém zápěstí je fakt praktický. Komu stačí toto a může si to dovolit, nechť si pořídí smartwatche a nečte dál. Naučí se je používat snadno, protože už má zřejmě smartphone. Nemám nic proti chytrým hodinkám, ale pro mě to není.
Proč hodinky? Protože – nebavíme-li se o laciných šmejdech (které mohou být i docela drahé, viz dále) – je to jeden z mála produktů, které se dodnes dělají, aby vydržely. Seriózní výrobce hodinek si nemůže dovolit pověst firmy, jejíž výrobky se půl roku po záruce pokazí a je třeba pořídit si další. Hodinky můžete odkázat svému potomku a ten je bude mít jako památku na vás. U telefonu o tom vážně pochybuji.
Proč hodinky? Protože – v případě mužů – je to jeden z mála luxusních šperků, za které lze utrácet, a – v případě mužů a mechanických hodinek – je to šperk, v němž se skrývá spousta koleček a dalších technických udělátek tvořících dohromady impozantní mechanický zázrak. Ano, vím, že se zde dopouštím genderového stereotypu – jsou i ženy, které tohle fascinuje, ale je jich přeci jen výrazně méně než mužů.
Jaké hodinky? Digitálky? Analogové baterkáče? Mechanické? A pokud mechanické – natahovací nebo automaty?
Nejpraktičtější jsou rozhodně quartzové hodinky, ať už digitální, analogové (s ručičkami) nebo anadigi (kombinace obojího) – záleží na tom, jestli máte raději čísla nebo ručičky. Pokud jsou solárně nabíjené, vydrží vám baterka 15 let i víc, jinak musíte měnit baterku každých pár let. Přesnost bývá kolem 15-30 vteřin za měsíc, takže pokud jednou za měsíc seřídíte čas, stačí to více než bohatě. Rádiem řízené hodinky nemusíte seřizovat vůbec.
U mechanických hodinek nemusíte měnit baterku, ale zato je třeba je jednou za 5-7 let nechat strojek kompletně vyčistit, naolejovat a seřídit u kompetentního hodináře (který zvládne rozborku a sborku strojku), což je mnohem dražší špás než výměna baterky. Taky s přesností jsou úplně jinde než quartzové hodinky. Žádné mechanické hodinky netrumfnou vibrující krystal křemene. Casia za 10 dolarů v tomto vždy přebijí Rolexky. Takže seřizování času by měla být každotýdenní záležitost. Na druhou stranu... tikají. Jsou tam ta kolečka a vůbec. Je tam ta tradice a kumšt. A když se pokazí, kompetentní hodinář je obvykle dokáže opravit. U quatrzových strojků můžete akorát doufat, že se stále ještě vyrábí strojek do právě těch vašich zamilovaných hodinek. Jinak už nemáte hodinky, ale náramek...
Nekupujte laciné hodinky. Můžete koupit levné hodinky, to ano, ale ne laciné. Legendární Casio F-91W jsou levné hodinky, ale jsou spolehlivé a dobře udělané. Můžete se na ně spolehnout. Casio je vůbec velmi solidní značka, pokud nechcete moc utrácet.
Naproti tomu módní značky jako Diesel, Police, Michael Kors a kdoví jaká různá další nablýskaná bída jsou drahé laciné hodinky. S podřadným strojkem, nahoře huj a uvnitř fuj, navíc s kýčovitým designem. To už je lepší si koupit za babku přes internet nějaký šmejd z Číny – kvalita je stejná, ale cena aspoň odpovídá kvalitě. Nicméně šmejd z Číny svému synovi neodkážete, že ne?
Chcete-li solidní kvalitu za rozumnou cenu, značkami jako Casio, Seiko, Citizen, Orient či Timex nic nepokazíte. Seiko nabízí fantastickou plejádu automatických mechanických hodinek v rámci řady Seiko 5 – dobrý způsob, jak mechanické hodinky „ochutnat“. Taky si můžete koupit nějaké vintážní, tj. historické hodinky, ale to už byste o tom měli něco vědět, jinak se spálíte.
Pokud chcete do hodinek investovat víc než pár stovek nebo tisíc, nepodléhejte prvnímu impulsu. Přečtěte si něco o značce, která vás zaujala, přečtěte si nebo shlédněte (na YouTube) nějaké recenze, zřiďte si účet na fóru Chronomagu a poraďte se zkušenějšími. Opravdu se vám to vyplatí. Hodinky lze také kupovat i jinde než na krámě – často výrazně levněji se k nim dostanete na eBay, Chrono24 a zajímavé nabídky hodinek se objevují na Massdrop. Není také ostuda investovat do hodinek použitých – ale to už, zvláště v případě dražších investic – o tom musíte vědět o dost víc. Bacha na podvodníky na eBay nebo na Aukru. Pokud si tam něco vyhlédnete, poraďte se. Existují i padělky nejlevnějších Casií. Opět odkazuji na fórum Chronomagu – když se zeptáte, vždy se najde pár zkušených hodinkových maniaků, kteří vám rádi poradí. Jen tam prosím nechoďte s dotazy "Mám tyhle hodinky po dědovi, za kolik by se daly prodat?"
Je vůbec dobré se rozhlédnout, vyzkoušet si jak vám ty které hodinky sedí na ruce. Pokud máte hubené zápěstí, jako například já, většina hodinek o dnes nejčastějším průměru pouzdra 42 mm vám bude velká. Hodinky přečuhující zápěstí vypadají hloupě a jsou nepohodlné.
Moje hodinky (Stowa Flieger 36) mají průměr pouzdra pouhých 36mm - ale pro mé zápěstí jsou přesně akorát.
Není od věci se zamyslet, při jakých příležitostech budete hodinky nosit. Můžete mít třeba G-Shocky (bacha na padělky, je jich plno!) na sport a k vodě a nějaké seriózní univerzální hodinky na běžné nošení. Taky si můžete pořídit vyslovené oblekovky, zvláště pokud se často účastníte společenských akcí na vyšší úrovni. Nedávno jsem byl v divadle a viděl jsem tam mladého muže v obleku s G-Shocky na ruce. Brr.
Když už jsme u těch padělků: Existuje velký byznys kolem padělků luxusních značek. Jsou fejky mizerné a odhalitelné na první pohled i padělky, u kterých i člověk, který se v problematice orientuje, na první pohled nepozná rozdíl (dokud se nepodívá na strojek, pochopitelně). Někteří lidé si je koupí omylem od nějakého šmejda, který je ošidil, a mají je za pravé. Ale hodně lidí si pořizuje fejky záměrně. Ostatně, proč dávat za nové Rolexky 200 tisíc, když můžu mít „Rolexky“ za 10 tisíc a na první pohled nikdo nic nepozná, že? Ten pocit, když pak budu říkat „Synu, tenhle padělek bude jednou tvůj!“ musí být opravdu k nezaplacení! Vážně – nestojí to za to. Koho chce člověk, který investuje do fejku, ošidit? I kdyby ošidil všechny, neošidí hodináře, který mu to bude jednou opravovat (a možná ho s tím pošle do háje, má-li kus cti v těle) a hlavně – neošidí sebe. Pořizujte si hodinky odpovídající vašemu příjmu. Buďte poctiví k ostatním i k sobě.
Další otázka zní: Co ty hodinky mají umět? Ukazovat čas? Čas a datum? Nebo i den v týdnu? Schopnost ukazovat dvojí čas? Mít stopky? Měsíční fáze? To záleží na preferencích každého. Všechno, co je v hodinkách navíc kromě ukazování času, je odborně nazýváno „komplikace“. Je důležité si uvědomit, že u mechanických hodinek komplikace znamenají kolečka navíc. Často hodně koleček. To prodražuje servis - včetně pravidelného. Chronografy (hodinky se stopkami) jsou fajn, ale já do nich nepůjdu, protože bych tu funkci u mechanických hodinek prakticky nevyužíval a gáže hodináře by šla hodně nahoru.
Také je u mechanických hodinek dobré si rozmyslet, jestli si koupíte hodinky s běžným (byť kvalitním) sériově vyráběným strojkem (např. – u levnějších kousků Miyota, nebo strojky od firem ETA a Sellita, které se dodávají do hodinek střední třídy), nebo si koupíte hodinky s tzv. inhouse strojkem, tedy firemním výtvorem dané firmy. Strojek ETA vám opraví kde kdo, Rolexky nebo novější Omegy ne. Tím se opět komplikuje a prodražuje servis.
Strojek ETA 2804-2 Elabore s ručním nátahem.
Důležitá otázka je: Má výrobce těch hodinek nějakou reputaci? Má za sebou nějakou solidní historii? Znamená něco? Rolex něco znamená, Seiko něco znamená, Casio i Timex něco znamenají. Michael Kors neznamená nic.
Já mám jedny dražší univerzální hodinky pro většinu příležitostí, jedny hardcore military hodinky do přírody a levná Casio F-91W na doma.
Německé hodinky se švýcarským strojkem - Stowa Flieger 36. Stowa dělá velmi solidní hodinky střední třídy. Strojky používá ETA. Mám rád pilotky a proto jsem nakonec dospěl k těmto.
Legendární Casio F-91W na NATO strapu, který stál víc než ty hodinky samotné. Ideální hodinky na doma.
Hodinky Marathon TSAR Medium (quartz). Marathon je oficiálním dodavatelem hodinek pro ozbrojené složky mnoha zemí světa. Velmi bytelné hodinky ve zmenšené verzi vhodné pro mé zápěstí.
Pokud si zvyknete mít hodinky pořád na ruce, je dobré nosit doma levná Casia (či podobné hodinky, o které se nemusíte bát). Futra jsou zákeřná a zbytečně si otlouct hodinky za desítky tisíc rozhodně nepotěší. A tím už se dostáváme k základním radám, jak se o hodinky starat.
Doma nenoste drahé hodinky. Rozhodně ne, když děláte domácí práce. Ale ani když je neděláte, nikdy nevíte, kdy při běžných domácích aktivitách přijdou k úrazu. Totéž pokud jste manuálně pracující. Třeba na stavbu patří G-Shocky, ty vydrží skoro všechno. Prostě je třeba vědět, co vaše hodinky zvládnou.
Tak například o hodinky s plastovým pouzdrem bez pokovení není třeba se moc bát. Škrábance nejsou moc vidět, plastové sklíčko se dá rozleštit brusnou pastou Polywatch a pokud hodinky zničíte, není to velká finanční újma. Bacha na pochromované nebo pozlacené hodinky. Všechna levná Casia s kovově působícím pouzdrem jsou ve skutečnosti z plastu. Odřete je snadno a nespravíte to. Totéž se týká hodinek s pochromovaným nebo pozlaceným mosazným pouzdrem (například všechny minulorežimní Primky, některé současné Timexy a vůbec levnější hodinky). Jak je jednou odřete, budou odřené. Pokovení také spolehlivě likviduje pot. Máte-li Primky po tátovi v dobrém stavu, v létě je raději nenoste.
Poctivá ocelová pouzdra serióznějších hodinek už leccos vydrží, ale jsou-li leštěná, škrábancům (vlásečnicím) se nevyhnete a může být i hůř. Pískovaná pouzdra nejsou tak náchylná ke škrábancům, ale i tak se nějaké objeví. Je zbytečné tomu napomáhat používáním takových hodinek při práci v dílně. Leccos dokáže odborník vyretušovat (sami se o to nepokoušejte), ale vždy to znamená odběr materiálu.
Pokud jde o zlaté hodinky – zlato je měkké. Více říkat snad netřeba. Existují speciálně tvrzené oceli, které už je obtížné poškrábat, také keramická pouzdra, ale ta jsou křehká. Moderní potápěčské hodinky mívají keramické otočné lunety, které jsou celkem odolné vůči poškrábání.
Sklíčko na vašich hodinkách může být plastové, minerální nebo safírové. Plastové poškrábete snadno, ale není problém je rozleštit. Minerální (běžné u hodinek v řádu tisíců) poškrábete docela snadno a když je to vážné, je třeba investovat do výměny (není to zase tak drahé). Safírové sklíčko lze poškrábat jen záměrně nebo či nějaké drsné kolizi hodinek s okolím. Zato je ale křehké, takže drsná kolize může vyústit v jeho roztříštění a poškození zbytku hodinek. Ne, nestává se to často. Safírová sklíčka už jsou dost drahá, zvláště pokud nejsou plochá, ale vypouklá.
Nejvážnější úrazy hodinek má na svědomí voda. Vodotěsnost je značena dosti kontraintuitivně. Hodinky s vodotěsností 30 metrů opravdu nezvládnou ponor do 30 metrů. Znamená to jen, že odolají za ideálních podmínek tlaku v této hloubce (3 atmosféry). Z praktického hlediska to znamená, že s nimi můžete zmoknout a nemusíte se plašit, pokud na ně při umývání rukou šplíchne trochu vody. Nic víc. Do vody bych s nimi nelezl. Ani do sprchy. V podstatě totéž platí o vodotěsnosti 50 m. Pokud s takovými hodinkami omylem spadnete do bazénu, přežití to, ale plavat bych s nimi raději nechodil. Na sprchu pozor – pokud se sprchujete studenou vodou, tak budiž, ale kombinace horké vody a páry může nadělat neplechu i u vodotěsných hodinek.
Ideální pro univerzální využití jsou hodinky s vodotěsností 100 m a více. 100 m znamená, že vodní radovánky zvládnou bez ztráty kytičky. Potápění s přístrojem ne. K tomu jsou hodinky s vodotěsností 200 m a více. Zvláště pokud jsou certifikované pro potápění.
Nikdy, opravdu nikdy, nemanipulujte pod vodou s korunkou případně tlačítky hodinek. Existují hodinky, které jsou na to stavěné, ty to dostatečně avizují. Většina sebevodotěsnějších hodinek v takovém případě podlehne.
Těsnění v hodinkách mají omezenou životnost, je třeba hodinky, zvláště pokud s nimi chcete lézt do vody, jednou ročně, ideálně před sezónou, podrobit tlakové zkoušce u hodináře a případně nechat přetěsnit.
Vodu v žádném případě nepodceňujte, ani v podobě vlhkosti. Způsobuje nenapravitelné škody u mechanických i bateriových hodinek.
Dalším nebezpečím je magnetismus, zákeřný neviditelný nepřítel. O digitálky se v tomto směru bát netřeba (tedy pokud je nehodláte strkat do tunelu zapnuté magnetické rezonance). Analogové baterkáče magnetismus ovlivňuje dočasně – můžou se v magnetickém poli zpomalit nebo zastavit, protože tam jsou pohyblivé části, ale pokud to nebyla nějaká extrémní expozice, po seřízení by měly jít zase normálně. Mechanické hodinky a magnetismus, to je ovšem jiné kafe. Pokud se v nich zmagnetizuje vlásek regulující jejich přesnost, tak se (obvykle) nepřirozeně zrychlí. Pak nezbývá, než je nechat u hodináře odmagnetizovat. Není to nenapravitelná škoda, ale je dobré se tomu vyhnout.
Jak? Bacha na magnetky v pouzdrech telefonů, na noteboocích apod. Neodkládejte hodinky na ledničku, reproduktor, telefon či jiná zařízení. Při psaní na notebooku bych je vůbec raději sundával. Hodinky se mohou zmagnetizovat naráz nebo postupně pravidelným kontaktem se zdrojem magnetického pole.
Hodinky označované jako antimagnetické jsou o něco odolnější, ale výše uvedené pro ně stále platí. Záměrně je vystavovat magnetickému poli je hloupost. Hodinky označované jako odolné vůči 1000 gaussům (či 80000 a/m) už setkání s běžnými zdroji magnetického pole přežijí v pohodě. Ale ani s a-magnetickými Omegami či jinými hodinkami, které jsou označené jako zcela odolné vůči magnetismu, bych nevkročil do místnosti s extrémním zdrojem magnetického pole, jako je třeba magnetická rezonance.
Způsob, jak si postupně poškodit hodinky, o kterém většina lidí ani netuší, je manipulace s korunkou, když jsou hodinky na zápěstí – tj, natahování mechanických hodinek, ale i seřizování analogových quartz hodinek. Od korunky vede hřídelka. Je-li s korunkou manipulováno pod úhlem, je tato hřídelka vystavena tlaku a křiví se. Jasně, že se nezkřiví hned, ale sčítá se to. Je lepší si hodinky sundat a pak teprve natahovat nebo seřizovat.
Natahování hodinek: Mechanické hodinky dělíme na automaty (mají rotor, který se pohybuje, jak pohybujete rukou a průběžně hodinky natahuje) a hodinky s ručním nátahem. Automaty můžou a nemusí mít i ruční nátah. Pokud jej nemají, je třeba je probrat k životu (tj. natáhnout do začátku) třepáním. Automaty, které mají ruční nátah, nelze přetáhnout. U hodinek s ručním nátahem je ale třeba natahovat opatrně, a když začne klást korunka odpor, přestat, jinak je poškodíte.
Další nenápadná věc je seřizování data. Pominu digitálky, tam je to podle manuálu a po prvním seřízení si to většina digitálek správně spočítá až do roku 2100 (kdy nestandardně není přestupný rok). Hodinky, které datum ukazují mechanicky, tj. pomocí disku (date wheel) s čísly dnů, jsou tato čísla od 1 do 31. Pokud má měsíc 31 dnů, je vše v pořádku. Pokud má ale 30, 29 nebo 28 dnů, je třeba prvního dne následujícího měsíce přetočit datum na jedničku. Je fascinující, že znám lidi, kteří dokáží ovládat chytrý telefon, ale mají už roky na hodinkách rozhozené datum, protože si to neumí prvního dne v měsíci přetočit (a někdy si navíc myslí, že ty hodinky jsou nějak pokažené!).
V minulosti bylo třeba datum měnit spolu se změnou nastavení času (tj. točit ručky tak dlouho dopředu, dokud nenaskočilo požadované číslo). Přesně takto to bude třeba u těch zděděných Primek. Někdy fungovaly i jiné fígle, ale to nyní pomiňme. U současných hodinek lze ve většině případů datum rychle přenastavit povysunutím korunky do první pozice (druhá pozice nastavuje čas) a následně jejím otáčením po směru hodinových ručiček. To je celé, žádná věda. Pokud hodinky ukazují i den v týdnu, nastavuje se obvykle stejně, jen se točí korunkou proti směru ručiček. Pozor: Datum i den v týdnu nastavujte raději dopoledne (ať hodinky „vědí“, kdy je půlnoc – ale některé to „vědí“ i tak) a nikdy tyto operace neprovádějte po deváté hodině večer, protože to už ve strojku (i u bateriových hodinek) probíhá proces změny data. Strojek lze takto poškodit!
Uchovávání hodinek: Řekněme, že máte hodinky, které právě nenosíte. Zdravý rozum říká, že by měly být uloženy mimo dosah vlhkosti, prachu a velkých výkyvů teplot a skutečně tomu tak je. Ideálně v tzv. hodinkovnici (kazetě na hodinky, watch box, dají se koupit v rozumné kvalitě z Číny). Mechanické hodinky je dobré čas od času, minimálně jednou měsíčně, rozběhnout. V případě dlouhodobého uložení (například zděděných hodinek, které nenosíte) platí totéž, ale mechanické hodinky není nutné pravidelně rozbíhat – v případě, že je někdo bude chtít po mnoha letech začít používat, bude tak jako tak nezbytná generálka strojku u kompetentního hodináře. Pokud jde o baterkové hodinky, je třeba vždy nechat odborně vyjmout baterku. Každá může vytéct a zcela znehodnotit strojek.
Na závěr je třeba poznamenat, že kompetentním hodinářem nemyslím člověka, který mění baterky a zkracuje tahy v klenotnictví na rohu. Ve skutečnosti je v Česku jen pár hodinářů, kterým bych svěřil do péče mechanické hodinky. Pokud nevíte, poraďte se třeba na Chronomag fóru.
Nu, a to je o hodinkách zatím vše.
